Ne, prosím, to ne…… Umřel nám maličký Pája…..
Byla to sice kostřička potažená kůží ale měl sílu bojovat. Snažil se i papat, i když jsem ho musela spíš dokrmovat. Oproti sestřičce Jáje, která již krásně přibírá, byl Pája drobínek ale pískal na mě, chtěl chovat, hladit….včera odpoledne jako když přepne vypínačem, Pája byl skleslý a smutný, strašně moc mu klesla teplota. Najednou měl jen 34….. Celou noc jsem ho zahřívala i se nám povedlo teplotu vyhnat ale Pája už se pořádně neprobral a ráno mi umřel…..
Chlapečku můj, už jsi měl i slíbený domov, byl jsi tak skvělý, strašně moc úžasný klouček…. Proč se to muselo stát, proč jsi odešel….Jsi už u svých sourozenců, kteří umřeli nedávno a nic tě nebolí ale já jsem chtěla, abys žil…. Abys byl šťastný a spokojený…. Je i to strašně líto, lásko moje malinká, s vykulenými očky….. Sbohem, není to spravedlivé…..
