Do našeho útulku bylo přijato maličké kočičí miminko, staré sotva dva týdny.
Maličký, který u nás dostal jméno Hugoušek, byl nalezen ve stodole v jedné vesničce na Rakovnicku. Paní tam maličkého objevila, ale bohužel maminku kočku nikde neviděla. Nevěděla, co má dělat, zavolala mi a tak jsme se domluvily, že bude maličkého monitorovat a hlavně sledovat, jestli se k němu maminka nevrátí. Zároveň kolem něj rozmístila mističky s jídlem pro kočičku, protože která kojící kočička by odolala voňavé kapsičce?
Bohužel se ale maminka u maličkého Hugouška celý den neobjevila a z okolí nezmizelo ani žádné připravené papání. Hugoušek tak ve stodole marně čekal na svou maminku. Jak čas utíkal, začínali jsme být čím dál nervóznější a maličký už také hlasitě plakal. Proto jsme se rozhodly, že ho paní přiveze k nám do útulku.
Hugoušek není nijak poraněný, vypadá v pořádku, jen hladově. Byl lehce podchlazený, což jsme vyřešili vyhřívaným diskem, na kterém se krásně uvelebil. Jakmile se zahřál, dostal i napapat stříkačkou a začali jsme se učit s lahvičkou.
Jako každé malé koťátko, které na to není zvyklé, se Hugoušek trošičku vzteká. Samozřejmě by nejraději měl měkký a pohodlný cecíček své maminky, ale co se dá dělat. Musí vzít za vděk i malou umělohmotnou lahvičkou. Hlavní ale je, že z ní teče mléčko. To už Hugoušek pochopil a krásně začal sát.
Vypiplat takhle malinké koťátko na lahvičce není vůbec jednoduché. Budu dělat všechno, co budu moci a co bude v mých silách. Moc doufám, že všechno dobře dopadne, Hugoušek vyroste ve zdravého kocourka a já mu za čas budu moci najít ten nejlepší nový domov.
