Když jsem před více než rokem přijímala zrzavého Filípka do našeho Strašeckého depozita pro kočky, byl to opravdu zubožený chudáček. Byl to hubený starší kocourek se zkaženými zoubky, kožíškem prostříleným broky a nemocným očičkem…
Filípek tehdy lidem moc nedůvěřoval. Občas mezi námi došlo i k menší šťouchanici, třeba když jsem mu potřebovala ošetřit očičko. 
Ale to už je minulost.
Ale to už je minulost.Dnes je z Filípka krásný a spokojený kocourek. 
Občas se nám ještě objeví problémy s očičky, takže mu je musím vyčistit a prokapat, ale jinak ho v podstatě nic netrápí.
Občas se nám ještě objeví problémy s očičky, takže mu je musím vyčistit a prokapat, ale jinak ho v podstatě nic netrápí.Jediné, co si Filípek opravdu hlídá, je papání. 
Nejspíš si venku zažil hodně hladu, a tak v jeho obličejíčku občas pořád vidím ten lehce vyčítavý výraz:
Nejspíš si venku zažil hodně hladu, a tak v jeho obličejíčku občas pořád vidím ten lehce vyčítavý výraz:„Jako vážně? Už nášup nebude?“ 
