Poslední dobou mám radost ze starší kočičky Zinočky. 
Ne, že by přestala být plachá, ale čím dál častěji se ukazuje i v mé přítomnosti. Už se nesnaží hned utíkat, jen z dálky vyčkává a sleduje, jestli se nebudu moc přibližovat. A i to je pro ni veliký pokrok.
Zinočka je u nás ve Strašecké depozitu pro kočky už několik let. Byla přijata jako toulavá kočička ve velmi špatném stavu, s novorozeným koťátkem. To bylo bohužel jediné, které jí zůstalo ze všech, které porodila venku u obchodních domů…. To naštěstí přežilo a již dávno má svůj krásný domov.
Zinočka se se mnou nikdy úplně nekamarádila – a já ji k tomu ani nechci nutit. Je ráda, že má svůj pelíšek, plnou misku a teploučký pokojíček.
A já mám z ní zkrátka radost. 
