Když jsem Mášenku v létě přijímala do našeho Strašeckého depozita pro kočky, byla to maličká, k smrti vyděšená holčička. Odchytil ji jeden hodný pán v kolejišti na nádraží v Rakovníku a bylo to obrovské štěstí. Mášenka byla opravdu strašně divoká a byl to nejspíš okamžik „teď, anebo nikdy“. V kolejišti plném projíždějících vlaků totiž vůbec nebylo jisté, jestli by tak malé koťátko přežilo. 
Z koťátka, které strachy syčelo, schovávalo se a při sebemenším pohybu se snažilo zmizet, vyrostla nádherná mourinka, se kterou jsme udělali obrovský kus práce. 
Mášenka zatím není kočička, která by si sama přišla pro pohlazení. Na člověka pořád kouká trochu vyjeveně a svět lidí pro ni ještě není úplně samozřejmý. Ale když si ji vezmu do náruče, drbu ji na bříšku a ona… se nechá. A pro nás, kteří víme, odkud přišla, je to obrovský pokrok.
A pro nás, kteří víme, odkud přišla, je to obrovský pokrok.Teď bych pro ni potřebovala najít opravdu skvělého, trpělivého páníčka, který pochopí, že Mášenka potřebuje čas, klid, laskavost a hlavně člověka, který to s ní nevzdá. 
Člověka, který bude pokračovat v naší práci a postupně z téhle krásné, trochu nejisté mourinky udělá vymazlenou kočičí slečinku. 
Mášenka vám možná první den nevleze do náruče. Možná se bude schovávat. Možná bude potřebovat spoustu času.
Hledáme pro Mášenku domov, kde ji budou milovat takovou, jaká je, a kde jí dají šanci ukázat, jaká úžasná kočička se v ní schovává. 
Pokud jste právě vy ten trpělivý člověk, na kterého Mášenka čeká, ozvěte se.
