Povídání o statečném kocourkovi Prokůpkovi. 
Když jsem pro Prokůpka před dvěma měsíci jela do Mšece na Rakovnicku, na místě jsem našla zbídačeného, hubeného, vylysalého a zcela zmateného kocourka s obřími rozšířenými zorničkami, který se z posledních sil snažit se odplazit pryč. Vzala jsem ho do přepravky a jela na veterinu. Prvotní diagnóza zněla úraz. Jenomže proč byl tak hubený (dospělý kocourek něco málo přes 2 kg) a proč tak vylysalý…. Začala série vyšetření, krevních odběrů a zasílání vzorků do laboratoře. Na rentgenu paní doktorka zjistila, že Prokůpka zřejmě nějaké zvíře chytilo za hřbet a způsobilo mu poranění v oblasti hrudní a lopatek. Na rentgenu byla vidět i taková „kapsa“ na zádíčkách, kde bylo vnitřní poranění. Prokůpek byl zcela nepohyblivý, sám nepapal a čůral i kakal pod sebe…. Tak nastalo každodenní dokrmování stříkačkou, polohování, umývání pokakaného Prokůpka….. 
Začaly postupně chodit výsledky. K poranění jako první přišla diagnóza toxoplazmóza. Prokůpek dostal potřebné léky, stav zůstával stejný. Pak se nám k tomu přidala mykoplazmóza, která způsobuje u koček anémii, protože parazituje na povrchu červených krvinek, což vede k jejich ničení imunitním systémem. To vysvětlilo Prokůpkovu chudokrevnost. Opět dostal potřebné léky ale jeho stav se nelepšil. Nehýbal se, musel se polohovat, krmit, umývat…..
Další výsledky a i klinický stav Prokůpka nám signalizoval nemoc FIP v její neurologické formě. Výsledky nebyly ale úplně jednoznačné, proto se dělaly další odběry a testy, ty nám naše podezření potvrdily a nakonec jsme nasadili léčbu na FIP. A tehdy jsem teprve začala pozorovat mírné zlepšení. Svitla naděje, že konečně by něco mohlo zabrat.
Nicméně Prokůpkův stav, kdy sám nepapal, nehýbal se a kakal pod sebe, trval měsíc, kdy jsem si kolikrát říkala, když jsem ho opět sprchovala pokakaného a stříkačkou dávala papání, zda ho netrápím a zda ho nemám nechat odejít…..
No a jednou odešel on. 
No spíš se odplazil metr vedle pelíšku ale byl to první samostatný pohyb! Málem mi vypadly oči z důlků. když jsem za ním přišla a on nebyl v pelíšku ale o dva metry dál pod postelí.
No spíš se odplazil metr vedle pelíšku ale byl to první samostatný pohyb! Málem mi vypadly oči z důlků. když jsem za ním přišla a on nebyl v pelíšku ale o dva metry dál pod postelí. A od té doby se Prokůpek začal zlepšovat, přibírá, začal chodit, vyskočí si již kam potřebuje, papá s velkou chutí…prostě vrátil se do života.
Je to velký mazlík a nesmírně hodný kocourek. Je něžný, zdrženlivý, začíná si hrát s hračkami, prostě začíná to být spokojený kočičí kluk.
Prokůpek má dnes již téměř 4 kg. Léčba na FIP pokračuje a ještě máme téměř měsíc před sebou. Zadeček sem tam ještě „plave“, to už může Prokůpkovi zůstat, jako připomínka této hrozné nemoci. Což vůbec nevadí, v ničem ho to neomezuje. Čekají nás samozřejmě další odběry krve, kterou budou opět zkoumat v laboratoři, abychom viděli, jak léčba zabírá a co se v tělíčku děje.
Léčba na FIP pokračuje a ještě máme téměř měsíc před sebou. Zadeček sem tam ještě „plave“, to už může Prokůpkovi zůstat, jako připomínka této hrozné nemoci. Což vůbec nevadí, v ničem ho to neomezuje. Čekají nás samozřejmě další odběry krve, kterou budou opět zkoumat v laboratoři, abychom viděli, jak léčba zabírá a co se v tělíčku děje.Teď už věřím tomu, že Prokůpek bude zase zdravý šťastný kocourek.
Na fotkách vidíte Prokůpka dnes, na místě nálezu a na začátku léčby.
Pokud byste Prokůpkovi chtěli přispět na nákladné veterinární ošetření, můžete zaslat svůj příspěvek na transparentní účet 2103157042/2010 a do poznámky napište PROKŮPEK.
Platit lze i přes přiložený QR kód, který patří přímo Prokůpkovi.
Děkujeme!
